Děsivý víkend!

Zažil jsem již dost podivných basketbalových víkendů. Ten poslední patřil k těm nejkomplikovanějším. Problém se kupil na problém. Nic nešlo, jak by mělo. Vše se nakonec zvládlo. Díky všem trenérům, rodičům a dětem. Ale už nikdy víc.

Můžeme říci, že náznak komplikovaného závěru týdne přišel již v posledních trénincích před víkendem. Trenéři žáků U15 postupně dostávali informaci o absenci hráčů na víkendových utkáních jednu za druhou. Na sobotním srazu se sešla jen šestice. Proti vedoucímu týmu soutěže dost málo. A to převážně jen kluci U13.

Na poslední chvíli se podařilo trenérům sáhnout do svého rezervoáru. Klukům přišla pomoci jedna slečna. Do Příbora cestovalo sedm statečných.

Další zatěžkávací zkouška přišla hned v sobotu večer. Při procházení stránek basketbalové federace na mě „vykoukla“ nečekaná informace. Náš nejmladší tým U10 hraje v neděli po obědě svá utkání v Olomouci.

„Do háje!“ (Věřte, že takto to opravdu neznělo.) Na tato utkání se zapomnělo. Trenéři nic neví. Rodiče a děti to samé. Je třeba žhavit telefóny. Ten první hned na trenérku a očekávat pořádný „kartáč“.

Tolikrát jsem se nenaomlouval za poslední dekádu, jako za tento večer. Trenérka Kamila čarovala. Dokážu si živě představit, jak jsem to u rodičů schytával. A věřte, že doma také. Ale máme bezva tým. Druhý den cestovalo na zápasy deset dětí, včetně čtyř rodičů s auty.

Těším se na nedělní siestu. Zápasy mě čekají až odpoledne. Po delší době bych si mohl dát s ženou ranní kafíčko a udobřit si ji za ten večerní chaos. A pak, po dobrém obědě, jít popřát omladině úspěšný výlet do Olomouce, poděkovat rodičům a s dobrou náladou na zápasy minižaček U12.

Přepočítal jsem se. Aby nebyl všem problémům konec, ozývá se hned ráno telefon. Z důvodu obsazenosti sportovní haly se má hrát poprvé v tělocvičně na Dukelské. Ouha! Trenéři se marně snaží připravit na utkání kadetek U17. Zjišťujeme, že nové koše nejdou přesunout do své pozice. Nějaký „Herkules“ více používal sílu než fištróna.

Tišnovská sestava z nás má legraci, my jsme zpoceni až na dobře zakrytých místech. Za pět minut se má začít první utkání. Netušíme jak dál. Pomalu se chystáme popřát soupeřkám k pěknému výletu a jednoduchým výhrám.

Trn z paty nám vytáhla rychlá pomoc z Petrina. Tělocvična je volná. Pro skoro dospělá děvčata malá, ale nebyla to již taková ostuda. Rychlý přesun a šlo se hrát. Půlhodinové zpoždění nebyl takový problém. A ani to, že jsme zapomněli informovat jednu z rozhodčích o přesunu. Jen těch fanoušků bylo trošku míň.

Odpoledne nás už čekaly jen opožděné začátky zápasů, chybějící zapisovatel či zapomenutý řetízek. Konec. Těším se do práce.